ROVNOVÁHA JE DYNAMICKÁ

Píšu článek o harmonii a rovnováze. Tohle téma jsme nakously s mou výbornou kamarádkou při víkendové akci akrojógy. Slunce hřálo na tváři, vítr jemně čechral vlasy a víkend byl naplněn krásnou společností stejně naladěných lidí, pohodou, smíchem a pohybem. Připadala jsem si jako ve filmu Nádherná zelená…V ovulační fázi ještě umocněno prožitkem energie na vrcholu.

Nicméně tento článek píšu, když jsem PMS. Což znamená, že energie je dole, jsem kritická a než se dostanu k harmonii, chci se prokousat celou řadou klišé, podle kterých (ne)žijeme své životy.

„To víte, já nejlépe pracuji pod tlakem!“
Většinou říkáte, když jste článek, pracovní analýzu nebo seminární práci dopsali tři dny po termínu a jste sice vycucaní jako lízátko, ale tak trochu hrdí, že jste danou věc přece jen dotáhli do konce. Není ale pravda, že nejlépe spíš pracujete, když děláte co vás baví, máte na to dostatek času a inspirace? A že možná někdy děláme věci jen proto, že neumíme říci ne nebo si je neumíme správně načasovat?!

„Do hrobu má jít tělo zhuntované!“
Tuhle frázi opravdu nemusím. Slyším jí, když člověk nemá sílu si přiznat, že už prostě své návyky měnit nehodlá. Že nadále bude jíst prasečiny, sportovat tak nějak pro povinnost a jednou za čas a ideálně strávený večer je při vínu a slivovičce, kdy tak trochu prokecneme pár známých, jak žijou děsný život, což se naštěstí nás chytrých absolutně netýká.
Ne nemyslím si, že do hrobu má jít tělo zhuntované. Já osobně bych chtěla jít do hrobu s radostí, že jsem prožila plný a krásný život, obklopená blízkými a s tělem možná unaveným, ale pocitem, že jsem byla „jeho kámoš“, který o něj pečoval a staral se, co to šlo.

„Jóga je pro mě moc esoterická – hlavně, aby se tam nedělalo pořád to ÓM – tyhle akrobatické pozice jsou jen pro mladé, zdravé, někoho jiného – a vůbec, kdo má na tyhle blbiny vůbec čas…“
akroAneb proč nejet na víkend plný energie, pohybu, radosti a akrojógy. Kdo už někdy „létal“, tak ví, že všichni zvládnou alespoň něco a vždy více, než si prve mysleli. Že duchem jsou na akrojóze všichni mladí, ale ročníkově je to různé. Že při společném sezení si prostě místo Na hradě Okoři „zazpíváte“ ÓM, což pro někoho znamená meditaci a pro někoho ne – a je to jedno… Že thajská masáž a jednoduchý dotek lidi sbližuje, neznamená nic nepřístojného či nevkusně sexuálního a že lidská blízkost vám dodá tolik radosti a energie, že z toho fungujete klidně i další měsíc.

Což mě dostalo zpět k rozhovoru s Evičkou:

Dospěly jsme k tomu, že rovnováha je již z definice stav, který je dynamický. Že prostě nelze říci, teď už žiju v harmonii, mám balanc mezi myslí,tělem a duší či případně mezi prací-posláním-časem pro rodinu a pro sebe a hotovo! Nyní už jsem guru – jsem pašák – už mám vystaráno….

Poněvadž ta chvilka a pocit harmonie sice stojí za to, ale trvá jen chvilku a už si to zase šupete kyvadlem na jednu nebo druhou stranu.

Že život nemusí být boj, ale rozhodně vás nenechá ustrnout v klidu a usnout na vavřínech. Takže stále hledáme svůj soulad, ale možná může být útěchou, že jsme na tom všichni stejně a že si můžeme stejně tak dobře užívat i cestu mezi a nejen ten bod kyvadla uprostřed.

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *